K poslechu: https://orcd.co/lament24
LAMENT: PRŠÍ V PRÁZDNÉM DOMĚ
(experimentální rap)
Prší v prázdném domě. Tak se jmenuje první společné album básníka, písničkáře a rapera Jakuba Čermáka (Cermaque) a elektronického producenta a bytostného experimentátora Pavla Kielberega, které vychází 23. února 2024 u brněnských Indies Scope.
Už název desky naznačuje, s čím se v tomhle hudebním dómu obydleném dvěma výraznými autorskými duchy, potkáte. Rozmach a patos se mísí s intimitou a niternou otevřeností. Visuté zahrady rozmanité elektroniky propojují kaskády živelně se valících veršů. A nad vším se vznáší mžení kytarových ploch a odér intenzivního a netrpělivého hledačství.
„U elektronické hudby vnímám jako velmi inspirativní střet světů techniky a imaginace. Elektronická kompozice mě učí oprostit se od přemýšlení čistě v rámci not, tónů a akordů, a vnímat spíše barvy zvuků, jejich charaktery a hudební kontext, ve kterém se nacházejí," uvádí Pavel Kielberger.
„V létě 2022 jsme si dali s Pavlem první zkoušku, abychom oživili písně z mé nikdy nehrané rapové desky Lament pro účely její pódiové prezentace. O rok a několik desítek koncertů později už jsem v údrnickém studiu Aluna rapoval vokály do 12 zbrusu nových, společných skladeb,“ vypráví Cermaque. „ Výchozím tvůrčím prostorem byla Pavlova hudba, která se při zkouškách organicky propojovala s texty z mých zápisníků, někde pod jejich vahou praskala, lámala se, či ohýbala, jinde z nich naopak vyplavovala zbytečné obrazy a klišé a nutila mě slučovat různorodé příběhy a svědectví, hledat v nich archetypální úběžníky vlastní i společenské zkušenosti."
Jakkoliv desce dominují košaté rapové texty, servírované s příslušně energickou vehemencí, řadit desku žánrově k hiphopu by bylo nepřesné.
„Přestože určité momenty alba nemají ke klasickému rapu s hiphopově vycházejícím základem daleko, naprostá většina desky byla více ovlivněna hudbou, se kterou žánrově nemá tolik společného (progresivní rock nebo abstraktní/netaneční elektronická hudba). Inspirace tedy nejsou doslovné, ale spíš konceptuální nebo čistě technické, " vysvětluje Kielberger a nechává nahlédnout do své tvůrčí metody:
„Vznik zvuku pro mě nekončí jeho záznamem ve studiu – použití elektronických nástrojů, efektových procesorů a nejrůznějších studiových technik umožňuje různými způsoby dále tvarovat podobu zvuku a posouvat ho do nových prostřední a atmosfér. Tak jsem na desce například několikrát použil dozvuk reálné místnosti, do které jsem poslal konkrétní zvuk (často pozpátku) reproduktorem, který místnost vybudil a její dozvuk byl pak zachycen jedním, případně vícero mikrofony. Také se na albu často objevují vokály a kytary, jejichž zvuk je upravený modulárním syntezátorem, nebo momenty různých druhů zpětné vazby. Jinými slovy, není pro mě tolik důležité, aby kytara zněla jako kytara a vokál jako vokál. Baví mě stírat zažité hranice a posouvat zvuk nástrojů do nových a neobvyklých."
A témata? „Netuším," přiznává Čermák. „Jestliže moje předpandemická deska Lament, která stála u základů naší stejnojmenné kapely, byla svého druhu prorockou vizí, bohoslužbou za "svět, co čeká na restart", dalo by se o jejím hudebním pohrobkovi možná uvažovat jako o desce postapokalyptické. V proměněném světě jako bych se už nechtěl tolik kutat v pochybách o směřování civilizace a cedit mezi zuby další a další detaily našeho kolektivního selhání. Samospád múz mě vrhá spíš ke kořenům, znovupromýšlení základních zkušeností, počitků, termínů a hodnot, z neodolatelného puzení se snažím znova artikulovat a hlasitě hájit principy, které, jak pevně věřím, všechny krize přetrvají: jako je něha, vzájemnost, laskavost, odpuštění, ale třeba i touha, hlad a zvědavost, které se zuřivě snažím bránit před skepsí, okolním kolapsem i vlastní únavou."
Čermákův o generaci mladší spoluhráč a tvůrčí fantom vycházející plzeňské scény Pavel Kielberger se kromě produkce a kompozice postaral i o mix celé desky.
Album pak ve studiu JáMor zmasteroval kapelní spřízněnec a orákulum Ondřej Ježek. O výtvarno na přední straně coveru se stejně jako u desky Cermaque: Lament postarala Julie Ježková.
Všechny hudební základy písní byly nahrány v kuchyni bytu na Karlíně během první poloviny roku 2023, všechny vokály a kytary pak byly nahrány během jednoho červencového týdne ve studiu Aluna.